Základní informace o XIX. ročníku O-mikronu

Datum konání:	19.2.2022
Místo konání:	Orlovna v Obřanech
Použitá mapa:	Památník Nesvobody
Počet účastníků:	198
Vítězka žen:	Tesařová Markéta
Vítěz mužů:	Horčička Vít
Vítězka dětí:	Sedláček Martin

 

Finta na tratích D a H spočívala ve vložení dvou bezprostředně po sobě následujících trojic kontrol v mapě i popisech značených pořadovým číslem kontroly a dodatkovým písmenem A,B a C. Tedy například 4A,4B,4C,5A,5B,5C. Závodníci si z každé trojice kontrol volili právě jednu, kterou razili a zbylé dvě vynechávali. Jako první přitom vždy razili kontrolu z trojice označené nižším pořadovým číslem. Zbytek trati před a po těchto vložených shlucích závodníci absolvovali standardním způsobem. Za nejlepší variantu považujeme kombinaci AB, ale časové ztráty na ostatních variantách nebyly příliš velké.

 

Zúčastnění pořadatelé závod po jeho skončení komentovali takto:

 

Jiří Zelinka:
Máme za sebou dva roky koronavirové epidemie a O-mikronu se podařilo i přes všechna vládní nařízení udržet jako jednomu z mála brněnských zimních závodů kontinuitu. To osobně považuji za největší úspěch právě zkončeného XIX. ročníku. Velmi pozitivně také vnímám to, že jsme se letos vyhli termínovým posunům a závod se podařilo uspořádat přesně podle před rokem plánované koncepce. Před rokem totiž zůstal prostor Obřan z půlky nevyužit. Tehdy jsem si prostě netroufl poslat 200 závodníků do ulic mezi lidi. To už letos šlo, akce byla dokonce řádně nahlášena, a tak bylo o terénu i koncepci tratí poměrně jasno. I shromaždiště se podařilo domluvit podle plánu. Orlovnu jsem měl předjednanou z loňska, takže se paní správcová ani moc nevyděsila, že klub O-mikron hodlá v době vrcholící vlny koronaviru omikron pořádat závod O-mikron. Po rovných deseti letech tak měl O-mikron kryté zázemí. A musím konstatovat, že zázemí bylo pro naše účely vynikající, zvláště když nakonec v den závodu, až na velmi silný nárazový vítr, vyšlo počasí a většina závodníků mohla užívat téměř jarních teplot ve venkovní části areálu. V rámci příprav letošního ročníku bylo nutné lehce rozšířit loňskou mapu a především zrevidovat loňský prostor. K tomu se váže jeden velmi zajímavý fakt. Těsně před loňským závodem došlo k vysekání podrostu na jedné parcele. Tehdy jsem si myslel, že se tam někdo chystá něco stavět. Asi nechystal a nebo si to rozmyslel, jelikož po desíti měsících vůbec nebylo poznat, že k nějakému vysekání došlo a podrost byl zcela kontinuální. Stačilo tedy v tomto místě mapu vrátit do původního stavu před loňskou revizí. Poměrně velké dilema jsem rovněž řešil ohledně kategorie HDD. Bylo mi jasné, že nechci děti nechat nekontrolovaně přebíhat hlavní silnici na Fryčajově. Uvažoval jsem o dvou variantách a to o samostatném startu a pak o kontrolách těsně před a za jedním konkrétním přechodem, s tím, že by se doba přecházení z výsledného času odečítala. Nakonec zvítězila první varianta, i když vyžadovala o jednoho pořadatele navíc. A nutno říct, že jsem se hodně bál, aby někdo z nás neskončil v karanténě nebo hůře v izolaci. Nakonec tuto smůlu měl jen jeden z pěti pořadatelů a tak jsme závod poprvé pořádali v počtu čtyř pořadatelů. Až doteď jsme to vždy zvládli ve třech, ovšem při počtu kolem 200 závodníků už je to na hraně. Koncepci tratí bych nyní chtěl okomentovat ještě trochu důkladněji. Jde mi především o polohu cíle. Původní tratě měly cíl v podobném místě jako vloni, tedy na velké cestě vedoucí napříč prostorem. Při probíhání byla ovšem trať dlouhá (můj čas byl 18:52 při mezičase 11:11 na kontrole za fintou před níž se trať neupravovala) a navíc by část závodníků běhala na kontrolu A v druhém shluku po cestě z cíle na shromaždiště. Tomu jsem se chtěl vyhnout, trať zkrátil a cíl posunul na místo, které umožňovalo vést cestu zpět na shromaždiště jinudy. Zkomplikovalo to ovšem stavbu trati HDD. Pokud jsem nechtěl dělat druhý cíl pro HDD, tak trať opravdu jednodušší postavit nešla. V pokynech vždy upozorňuji, že trať HDD odpovídá terénu a, že nezkušené děti mají chodit s doprovodem. Všichni by tedy měli vědět, do čeho jdou. A za mě musím říct, že koncepci trati budu vždy volit především s ohledem na kategorie H a D. Zimní ligy kdysi vznikly primárně jako tréninkové závody pro výkonnostní závodníky a tomu by měly i odpovídat. Osobně na startu velmi rád uvidím všechny malé děti stejně jako rekreační běžce nebo veterány, ale koncepci tratí jim speciálně přizpůsobovat nebudu. Co se týče letošní finty, tak ta byla dána už poměrně dlouho dopředu. Bylo mi jasné, že musím nějak zpestřit přeběh mezi jednotlivými částmi prostoru. Nabídl jsem tedy komplexní zhruba pětiminutovou volbu na devíti variantách trati. Moje myšlenka přitom byla, že kratší varianty povedou více terénem a delší více po cestách. Rozdíl mezi nejkratší (CA) a nedelší variantou (BC) byl přitom zhruba 160 metrů. Právě kromě této nejdelší varianty přitom každou z osmi zbývajících zvolil alespoň jeden muž a alespoň jedna žena. Z toho mi vychází, že finta byla zajímavá a žádná varianta přitom podle mezičasů nebyla zcela likvidační. Při probíhání jsem pro zajímavost zvolil variantu AB. Po skončení závodu proběhlo vyhlášení výsledků, což je záležitost, na kterou jsme si za poslední dvě zimy téměř odvykli. Žádné velké překvapení v hlavních kategoriích se přitom nekonalo a na nejvyšších stupíncích stanuli favorité závodu. Po vyhlášení jsem pak měl možnost vás všechny pozvat na jubilejní XX. ročník. Poběží se na severním okraji Lesné na mapě U Antoníčka. Po osmi letech tak O-mikron opustí zelenožluté džungle a posune se do poněkud sprintovějšího terénu. I když daný prostor nabízí zalesněný svah plný terénních detailů, takže o klasický sprint se rozhodně jednat nebude. A bude to umocněno i fintou, kterou už mám vymyšlenou několik let. Nyní mi tedy nezbývá než poděkovat všem 198 účastníkům letošního závodu a těšit se, že se s vámi uvidím na startu opět za rok.