Základní informace o XI. ročníku O-mikronu

Datum konání:	3.2.2013
Místo konání:	Prostranství na kraji lesa západně od Popůvek u silnice č 602 (Popůvky-Kývalka).
Použitá mapa:	Vintrovna
Počet účastníků:	100
Vítězka žen:	Matulová Lucie
Vítěz mužů:	Vedra David
Vítězka dětí:	Odehnal Tomáš

 

Použitá finta spočívala v zařazení tří shluků označených písmeny. V každém shluku byly 3 kontroly označené čísly. Závodníci razili z každého shluku právě jednu kontrolu a to tak, že museli mít jednu kontrolu označenou každým číslem. Mezi prvním a druhým shlukem byly nějaké standardní kontroly a druhé dva shluky byly na trati bezprostředně za sebou. Ideální byla pravděpodobně varianta 132 u mužů a 213 u žen. Podloženo nějakým výraznějším testem to ale není.

 

Zúčastnění pořadatelé závod po jeho skončení komentovali takto:

 

Jiří Zelinka:
Ač byl pro mě letošní ročník O-mikronu už jedenáctý, přesto bych rád vyzdvihl jednu navenek téměř nepostřehnutelnou, ale pro mě velmi významnou novinku. Poprvé se totiž konal zcela v režii klubu O-mikron (MBM). A myslím, že i podle ohlasů, které jsem v jeho průběhu zaznamenal tak zcela ku spokojenosti závodníků.
Ačkoliv by se mohlo zdát, že mapa byla hotová vlastně už s loňska, tak tomu tak zcela nebylo. Bylo ještě potřeba domapovat kus východně od vedení a po nájezdu těžební techniky důkladně zrevidovat stávající kus mapy. Celkem to zabralo 5 dní práce, vzhledem k teplému jarnímu počasí ale vcelku pohodových. Mapa byla hotová týden před závodem a jelikož koncepci tratí a fintu jsem měl již nějakou dobu v hlavě, tak tratě byly hotové prakticky zároveň s mapou. Ve středu jsme je pak byli s Honzou Pavelkou otestovat a po jeho výkonu 23:46, který jsem na značné části trati z povzdálí sledoval jsme dospěli k času vítěze mužů kolem 16:30, což byl naprosto akceptovatelný údaj, který nevyžadoval zkracování tratí, které by navíc bylo dosti obtížné. Vynechat hustník v západní části mapy by totiž byla škoda a posouvat start kvůli kategorii HDD taky nešlo. Ta byla letos mimochodem bohužel lehce těžší než vloni, ale nakonec se vše snad zvládlo, i když někteří malí závodníci si v lese vcelku pobyli. Na druhou stranu pro ty zkušenější to bylo až moc krátké...
Samotná příprava závodu probíhala vcelku v pohodě. Úkoly jsme měli rozdělené, v sobotu jsme vše stihli řádně připravit a na neděli jsme si zkušeně nechali dostatečné časové rezervy. Hodinu před startem, v době kdy začali chodit první závodníci už bylo všechno v lese a zbýval jen postavit cílový koridor a start. V 10:30, přesně podle časového harmonogramu se pak odstartovalo. Systém se startovními čísly fungoval jako vždy dobře a za 65 minut jsem mohl začít balit start a to i s pomocí Hroudyse, který mi v rámci výklusu sebral fáborky na start, za což mu ještě jednou děkuji.
V cíli vše probíhalo standardně. Hankou napečené pochutiny měly zjevně úspěch, protože na mě nezbyla ani jedna buchta a tak jsem kolem poledne na lačno začal rekonstruovat výsledky. Díky Hance vyvěšené perfektní výsledkové tabuli i s mezičasy to byla hračka, včetně kontroly ražení. Jedinou komplikací byla kategorie P, kde nám třetí a poslední závodník stále zůstával v lese. To způsobilo drobné zpoždění vyhlášení výsledků. I tak ale na shromaždišti zůstala valná většina vyhlášených i s početným publikem.
Na tomto místě si pak dovolím ještě drobný komentář k tratím. Směrný čas mužů byl podle mě reálný a čeští elitní závodníci by čas 16:30 určitě atakovali. U žen to bylo možná lehce delší ale jak již jsem psal, tak vynechat členitý hustník by byla zajisté škoda. Chápu, že pro neregistrované nebo rekreační závodníky byly tratě těžké, ale na druhou stranu si myslím, že takovéto závody jsou rozhodně zajímavější než standardní zimní panel krosy. V OBlize závodíme především pro radost a tak maximálně o čest a slávu a myslím, že takto je potřeba k tomu přistupovat. O-mikron byl vždycky „jiný“ a doplácel na to tradičně menší účastí. Na druhou stranu existuje nemalá skupinka orienťáků, která právě takovéto závody víta a já doufám, že do této skupinky patří většina ze všech letošních 100 učastníků.
Celkově to letos byl pro mě pohodový ročník. Nic zásadního se nemuselo řešit a jedinými komplikacemi byly dvě nefunkční krabičky na tratích HDD a P a probírková činnost lesáků, se kterými byla naštěstí velmi dobrá domluva. Dle všeho totiž zděšeni počtem 100 závodníků přerušili práci a zamířili na oběd o nějakou tu hodinku dřív neboť by stejně asi nic moc nepokáceli. Nezbývá tedy než poděkovat všem kteří se na závodu jakkoliv podíleli nebo zapůjčili materiál (Libor Adámek z ABM a Jiří Mareček z GBM) a všechny vás pozvat na XII. Ročník,který plánujeme do prostoru mezi Černými poli, Tescem a Mendelu.

 

Hana Zelinková:
Letošní O-mikron byl jako chytrá horákyně. S fůrou změn a vlastně bez nich. Ta největší z nich byla ta, že jsme mírně obměnili naše trio. Na místo Štěpána Hrobaře přišel Jan Pavelka. A myslím, že náhrada je to plnohodnotná. Po mírných stresech s mapou, resp. s mapařskou částí, ve chvíli, kdy jsem konečně držela v ruce komplet všechny mapy (díky, Radime!), se mi konečně ulevilo. Organizace pro mě vždycky začíná přesně v tuhle chvíli. Už z toho důvodu, že je to takové reálné. Nevím, jestli to bylo počasím, skupinou, přihláškami, ale letos jsem byla až podezřele klidná. Nevěřila jsem, že by se mohlo něco pokazit. Proto jsem se v pátek vesele vrhla na vyrábění cen a v sobotu odpoledne už naprosto smířená sedla k počítači a jala se tisknout startovní čísla... Neděle ráno nás přivítala sluncem, což mě osobně potěšilo velmi. Nehrozilo, že bychom museli stavět stan, že nám všechno namokne a že vznikne zkáza a chaos. Ovšem ve chvíli, kdy bylo shromaždiště připraveno a k závoře nám začali zajíždět neolampionkovaná auta, mi lehce zatrnulo. Prvně jsem si představila, že budu něco řešit s lesáky, ale ve chvíli, kdy vyskákalo tucet vojenských maskáčů, mi došlo, že není radno smát se tomu, že pořádáme závod s f(l)intou. Ke cti airsoftovým hráčům musím poznamenat, že byli opravdu bezproblémoví a po pár vyměněných vtipech se rozptýlili za dálnici. A protože dostat plastovou (plastovo-keramickou?) kuličkou do čela je nuda, začala se šířit i zvěst, že hrozí O-mikronní masakr motorovou pilou ze strany lesáků. Ovšem myslím si, že lesáci se stáda dupajících běžců lekli víc, než my jejich motorovky a zmizeli podobně jako vojenské maskáče. Mezitím jsme úspěšně zvládli prezentaci, včetně výměny čipů. Trošku jsem doufala, že startovní čísla budu moct vyvěsit, protože pak by si je každý mohl brát sám a všem bychom to urychlili, ale opět (jako loni) zasáhl vítr. Při představě, že budu nahánět létající papíry, jsem funkci rozdavače přece jen radši nechala na kolegovi. S posledním prezentovaným závodníkem jsme si Honzou vyměnili místa. Respektive jsem přenechala místo vyspělejší technice a začali jsme čekat na první dobíhající. Pak musím poznamenat, že jsem mírně vypnula, protože začal ten slibovaný masakr a fofr. Ve chvíli, kdy jsem cvakala výsledky dětí na šňůru, jak mi to přišlo pod ruku a automaticky se to bralo jako pořadí, jsem zase zapnula. Tímto děkuji za upozornění, takže děti jsem přeházela podle časů a od té doby byly výsledky aktualizovány tak, jak to mělo být. Pokud jsem u toho někomu šlápla na nohu, tak se omlouvám, neb to bylo v zápalu práce. Když byl v lese už jen jeden závodník, který nemohl ovlivnit pořadí (a cenu měl stejně, protože byl třetí ze třech v P), proběhlo vyhlášení. S posledním Péčkařem, kdy občerstvení bylo snězené, čaj (skoro) vypitý, jsme oficiálně vypnuli vyčítání a šli jsme uklízet. Tímto díky dobrovolníkům, kteří mi pomohli uklidit shromaždiště a vyklidili les od kontrol. Z mé strany to byl velmi podařený závod a jedinou kaňku jsem viděla v přebíhání silnice ze shromaždiště na start. Myslím, že pro některé rodiče to byl velmi adrenalinový zážitek. Děkuji svým dvěma třetinám organizace a za rok v Černých Polích.