Základní informace o XIV. ročníku O-mikronu

Datum konání:	26.2.2017
Místo konání:	Bývalé baseballové hřiště pod Růženiným lomem.
Použitá mapa:	Pod Hády
Počet účastníků:	102
Vítězka žen:	Hrušková Barbora
Vítěz mužů:	Kelbl Vladimír
Vítězka dětí:	Cicvárek Martin

 

Finta spočívala v zařazení dvou paměťových úseků. Na libovolné kontrole mohla viset mapa s alternativním úsekem trati o libovolném počtu kontrol, který začínal na dané kontrole a končil na jiné pevně dané kontrole trati. Volba, zda závodník absolvuje paměťový úsek, či původní trať zakreslenou ve své mapě byla čistě na něm. Druhý paměťový úsek přitom začínal na jedné z kontrol prvního úseku a nebyl výhodný. Sloužil pouze ke zmatení závodníků, kteří tak mohli zapomenout polohu další kontroly na původním paměťovém úseku. První paměťový úsek byl výrazně kratší než originální trať a vyplatilo se ho absolvovat.

 

Zúčastnění pořadatelé závod po jeho skončení komentovali takto:

 

Jiří Zelinka:
Organizace letošního O-mikronu začala nezvykle brzo již v jarních měsících roku 2016. Původní idea totiž byla závod přivést do Hádeckých lomů a ideálné i do přírodních památek Velká Klajdovka a Kavky. Vše má v pronájmu Pozemkový spolek Hády, který v jednom z lomů provozuje lamacentrum a kterému mimo jiné navadí hordy nudistů v Růženině lomu. Stovka orienťáků je ovšem naprosto nepřijatelná, a tak se domluva nezdařila... Následně jsem přemýšlel kde závod udělat. Prostor mezi Hádeckými silničkami mi přitom přišel z leteckého snímku nepříliš vhodný. Jelikož jsem se ale chtěl vyhnout typickému "panelkrosu", tak jsem se zašel pod Hády podívat. A nestačil jsem se divit. To co jsem z fotky považoval za neprostupný hustník byla i v létě pěkně průběžná zmeť hustníků všech stupňů průběžnosti a světlin. O místě konání závodu tedy bylo rozhodnuto a zbývalo vytvořit mapu. To byl úkol oproti ostatním mapám podobné rozlohy poměrně časově náročný. Otevřené pasáže se sice dalo úspěšně obkreslovat z ortofota, lesíky ovšem bylo nutné důkladně zaměřit a odkrokovat. Letošní zima navíc úplně nepřála mapování, takže jsem nakonec poslední kousky mapy na jejím nejzápadnějším okraji dodělával čtrnáct dní před závodem a brodil se přitom po kotníky v mokrém sněhu. Vše se ale podařilo a závod bylo na čem uspořádat. Při stavbě tratí se držím směrného času 15 minut, takže jsem postavil trať dlouhou 2100 metrů a říkal jsem si, že 7 na kilák to přece musím jít. Nebylo tomu tak a týden před závodem, ještě v terénu zčásti pokrytém nepříjemeně silnou vrstvou mokrého sněhu jsem zaběhl čas 17:09. Rozhodl jsem se ovšem trať nezkracovat, jelikož jsem věřil v lepčí podmínky a také jsem si říkal, že pod dva kilometry pro muže už je přece jen dost krátké. Fintu jsem pak měl vymyšlenou v podstatě již od chvíle, kdy jsem se rozhodl udělat závod v tomto prostoru. A to včetně toho, že druhý paměťák bude začínat uprostřed toho prvního a bude nevýhodný. Myšlenka byla taková, že závodníci zapomenou polohu druhé kontroly na původní fintě. K tomu se ale vrátím později. Na tratích H a D tak existovaly 3 varianty, což mi přišlo akceptovatelné pro použití vyčítání přes OB2000. Teď šlo jen o to odhadnout zda více lidí fintu využije a nebo ne. To se nakonec ne úplně zadařilo a trochu to protáhlo vyčítání. A to také proto, že hodně lidí vyčítalo, aniž by nahlásilo, zda peměťák šli a nebo ne. To ale dost předbíhám. V den závodu jsme pracovali ve stejné pořadatelské sestavě jako vloni a vše zdárně fungovalo. Pouze roznos kontrol mi zabral více času než jsem čekal a start jsem tak začal budovat až 13 minut před časem 0. Během této činnosti jsem také zjistil, že nám nějací aktivní důchodci sebrali fáborky na start. naštěstí jim to ale Jenda Zháňal vysvětlil a všechny kontroly tak zůstaly na svých místech. Cestu na start ale našlo všech 102 účastníků a tak žádný zásadní problém nenastal. Z ohlasů po doběhu jsem usoudil, že startovní pole se rozdělilo na dvě skupiny. Jedné se závod líbil a chválili netradiční a těžký terén. Druhá si pak stěžovala na množství trnů, které na trati potkali. Ano, trny tam byly. Ale kdo chtěl, tak se jim za cenu nižší rychlosti mohl velmi úspěšně vyhnout. Co se týče finty, tak někteří závodníci úplně nepochopili, že paměťák může začínat i uprostřed jiného paměťáku a v cíli npak proběhly nějaké diskuse, zda to podle popisu finty bylo možné. K tomu bych asi řekl to, že O-mikron je závod, který bychom všichni měli ať už pořádat a nebo běhat především pro radost a nemá podle mě smysl fintu popisovat přesnou právnickou mluvou. Na druhou stranu mě vcelku překvapilo, že řada závodníků apriori na fintu rezignovala s tím, že se nechtějí zdržovat studováním jiné mapy a vůbec nezkoumala zda trať finty není třeba o půl kilometru kratší... A to byl také důvod proč se zdrželo vyčítání a vyhlášení. Předpokládali jsme totiž, že počet lidí využivších fintu bude výrazně větší než těch, co fintu nevyužijí. Vyhlášení však nakonec proběhlo plus mínus dle rozpisu a i většina vítězů na shromaždišti vydržela. A to včetně Vládi Kelbla, který obhájil loňské vítězství a letos hodně překvapil vynikajícím časem, který byl rychlejší než můj čas z testování tratí. A musím říct, že počet ročníků, kdy byl v závodě vítěz rychlejší než já při probíhání je minimální. Vlastně si kromě tohoto ročníku vybavuji už jen jeden další. Závěrem bych chtěl moc poděkovat svým spolupořadatelům Honzovi Pavelkovi a Míše Jurčové, bez kterých by to prostě nešlo. A také vám všem, kteří jste se zůčastnili a kteří se jistě těšíte na další ročník, který se bude konat ze stejného shromaždiště, ovšem na mapě zachycující jinou část tohoto unikátního prostoru.