Základní informace o X. ročníku O-mikronu

Datum konání:	3.2.2013
Místo konání:	Prostranství u křižovatky silnic č 602 (Popůvky-Kývalka) a odbočky na Automotodrom Brno.
Použitá mapa:	Kývalka
Počet účastníků:	53
Vítězka žen:	Grycová Veronika
Vítěz mužů:	Fučík Karel
Vítězka dětí:	Vedrová Ela

 

Použitá finta spočívala v zařazení motýlku ve tvaru X, který bylo mořno oběhnout v libovolném pořadí, přičemž na uzlovku už se potřetí nevracelo. Ideální byla pravděpodobně varianta CBDA, ale rozhodně ne nijak výrazně.

 

Zúčastnění pořadatelé a závodníci závod po jeho skončení komentovali takto:

 

Jiří Zelinka:
Je otázkou zda-li má člověk stále ještě co říct k něčemu, co dělá deset let. Každým rokem se snaží to zo dělá zlepšit, zefektivnit a zatraktivnit. A takhle nějak je to i s O-mikronem. Před deseti lety jsem jen tajně doufal, že jednou příjde desátý ročník a teď je to tady. Snažil jsem se pro něj vybrat co nejatraktivnější prostor a to i za cenu horší dopravní dostupnosti a volba padla na Kývlaku, les plný rýh a terénních detailů naposled zmapovaný v roce 1997, kdy jsem mimochodem já sám začínal s OB. Tvorbu mapy jsem si nechal na poslední chvíli a vlivam klimatických podmínek během letošního ledna jsem nejednou koketoval s myšlenkou, že závod přesunu do Lužánek, kde je nová mapa z letošního MB v NOPB. Nakonec jsem ale zatnul zuby a přes pěticentimetrovou vrstvu sněhu a teploty pod nulou mapu dokončil. Sněhová pokrývka se na ní lehce podepsala ale za běhu to myslím poznat nebylo. K samotné organizaci desátého ročníku bych řekl asi jen to, že jsme si vytvořili kvalitní pořadatelský tým, v němž každý ví co má dělat a dělá to jak nejlépe umí. Děkuji tedy Hance a Štěpánovi s nimiž je radost pořádat a mají velkou zásluhu na zdaru celé akce. Jako stavitel tratí jsem se snažil postavit mapově i fyzicky náročný sprint bez záludných zašitých kontrol. To se myslím vcelku podařilo, i když na záludnost kontrol v hustníku v blízkosti shromaždiště může mít každý svůj názor. Trať se určitě za 15 minut, což byl směrný čas pro všechny kategorie, oběhnout dala, zvláště za příznivých povětrnostních podmínek, které v den závodu panovaly. Chtělo to ovšem jít naplno a bez chyb, což se nakonec nikomu ze zúčastněmých závodníků plně nepodařilo. Zařazená tematická finta k desátému jubileu přinesla zpestření závodu a nebyla pro nikoho problémem jelikož se na ní nikdo nevydiskal, což je myslím ideální stav. Jaká byla ideální varianta nemohu s jistotou říct. Když jsem sám trať probíhal, volil jsem variantu CBDA, což ovšem nemusí nic znamenat. Závěrem svého komentáře bych ještě rád poděkoval Liboru Adámkovi z ABM za zapůjčení materiálu, Jiřímu Marečkovi z GBM za zapůjčení vyčítání a samozřejmě všem 53 zúčastněným závodníkům. Právě pro Vás to děláme a naším cílem je abyste ze závodu odjížděli spokojení, což se snad v rámci možností podařilo. Za rok tedy nashledanou ve stejném terénu na rozšířené mapě.

P.S. obsáhlejší reportáž bude možné nalézt na našem soukromém blogu OB Šachovnice .

 

Hana Zelinková:
Letošní O-mikron byl pro mě ve znamení stresu. Ale protože u mě platí přímá úměra – čím víc stres – tím lépe to dopadne, tak si vlastně nakonec vůbec nemůžu stěžovat. Po tom, co se doma oslavilo, že se mapa stihla udělat a já si sestavila jídelníček, začala práce, která se každý rok opakuje. I když letos bylo zjednodušenní v tom, že se počítalo s méně lidmi a nedělaly se obálky s čísly. Plán byl brát čísla formou samoobsluhy a kdyby nefoukalo, tak by to byl nápad velmi dobrý, takto jsem to věšení mezi stromy proklínala, abych to nakonec vyřešila po svém. To jsem ale předběhla. Chystání závodu díky Štěpánovi proběhlo rychle a řekla bych, že i čistě. Čistě v tom smyslu, že prakticky nebyl žádný zádrhel, protože jsme asi po deseti mapách získali ten řádný grif balení do eurofolie. Já jsem stihla do toho všechno upéct, takže je mi teď přezdíváno „cukrářka“. (pokud by někdo chtěl tisk na jedlý papír, jako jsme to měli my, nechť se mi ozve) Ráno, kdy jsem hodinu pořád běhala ke konvici a vařila vodu (abych ke konci dne zjistila, že hnusnější čaj jsem nikdy nepila), bylo hektické, ale osobně si myslím, že závod dopoledne bylo to nejlepší, co nás potkalo. Už z toho důvodu, že nejvíc funguju právě poránu. Závod se připravit stihl, i když s čísly, kdy se mi pak šňůry zamotaly mezi větve, jsem měla chuť třísknout do gajblu. Samotná organizace pak probíhala podle plánu (i když vítr nedovolil zapálit svíčky) a musím říct, že lidi byli naprosto skvělí. Zasmála jsem se po doběhu jedné nejmenované závodnice, která pronesla, že na Zeldův závod už nejde. Ale ona zase přijde..;-) Při balení nám už vykouklo sluníčko a zakončil se tak jeden moc hezký závodní den. Moc děkuji Štěpánovi, že nám s tím vším pomohl, díky němu to bylo opravdu na pohodu a taky všem lidem, co dorazili. Snad se vám to líbilo a (tady si dovolím vlastní sobeckou poznámku) i chutnalo…

 

neucastnik:
ty sra.ky co pises jinde bych byt tebou radsi nepropagoval

 

Petr Hrouda:
Jednou větou - co dobře klape, není třeba komentovat. Zatnout zuby a dodělat mapu se určitě vyplatilo, díky za to, a k mapě mě napadá jediná připomínka: Hnědé detaily v hustníku pod cílem se při laserovém tisku už slívají, přitom když si otevřeš mapu na webu, jsou v pohodě. Z mého pohledu už to tam bylo spíš naběhnout do prostoru kolečka a jít na popis než jemně mapovat. (Ale je mi jasné že při kresbě někdy těžko odhadnout předem co vyjde dobře a co už se slije, to vím z vlastní mapařské zkušenosti.) Možný podnět pro příští ročník (nemáš-li v plánu ofsetový tisk) - hustník řešit formou výřezu ve větším měřítku (třeba jako před 6 lety na Hromničním trápení, viz http://hroudokaps.foxklub.cz/o07203bk.htm - ale netahat spojnice kontrol z mapy do výřezu a zpátky, pár lidí tehdy doběhlo až za silnici :o). Jinak je zase vidět, že tratě staví člověk se zkušenostmi z tréninků pro elitu i pro děcka.

 

Štěpán Hrobař:
Jsem rád, že můžu být součástí pořadatelského týmu už druhým rokem. Myslím, že letos všechno klapalo, terén byl krásný, tratě zajímavé a náročné. Snad můžu jen slíbit, že příští rok bude prezentace a vyčítání s počítačem :)