Základní informace o VIII. ročníku O-mikronu

Datum konání:	12.12.2010
Místo konání:	Kohoutovice, Libušino údolí
Použitá mapa:	Hobrtěnky
Počet účastníků:	92
Vítězka žen:	Tesařová Markéta
Vítěz mužů:	Nykodým Miloš
Vítězka dětí:	Grycová Katřina

 

Použitá finta spočívala v možnosti vynechat libovolnou kontrolu na trati. Kterou kontrolu bylo nejlepší vynechat nebylo zcela jednoznačné. Při testovacím průběhu jsem vynechal kontrolu č. 17 a tudíž si myslím, že to byla nejlepší volba.

 

Zúčastnění pořadatelé a závodníci závod po jeho zkončení komentovali takto:

 

Jiří Zelinka:
Jak jednoduše zhodnotit letošní O-mikron? Chce se mi napsat, že byl povedený, ale má to jedno velké ALE. Selhala nám jedna z věcí, o které jsme byli přesvědčeni, že selhat nemůže a to vyčítací SI krabička. Kvůli tomu jsme museli vybírat čipy závodníků, což rozhodně nebylo pro nikoho příjemné. Dále jsme nemohli na místě určit výsledky a tudíž realizovat vyhlášení, na které byly připravené velmi pěkné ceny (nebojte, ony ceny si své majitele najdou). V tuto chvíli už mi však nezbývá než doufat, že tato nepříjemnost nezastínila v očích závodníků vše ostatní, snad veskrze pozitivní. Ohlasy na trať, které jsem zaznamenal na shromaždišti, byly povětšinou kladné. Použitá finta nebyla nijak náročná na pochopení a vnesla do závodu dle diskusí v cíli zjevně zajímavý prvek. Jen je možná trochu škoda, že někteří závodníci pořádně nečtou pokyny. Dalším pozitivně vnímaným prvkem byla přítomnost várnice s teplým čajem (Dík patří Lukáši Chvátalovi, který čaj uvařil), který po doběhu určitě přišel vhod. Počasí se totiž nakonec sice docela umoudřilo, ale přesto bylo kolem nuly a na venkovním shromaždišti člověk přece jenom promrzne. Co se týče organizační stránky věci, tak můžu být myslím docela spokojený. Je pravdou, že se nepodařilo o zhruba 6 minut stihnout start, ale žádné větší zmatky to nezpůsobilo. Drobné zmatky naopak vznikly na prezentaci. To ovšem rozhodně nebylo vinou Hanči, které patří obrovský dík a respekt. Bez ní by závod rozhodně úspěšně neproběhl. Co se týče průběhu prezentace, tak bych zde rád položil takovou „řečnickou“ otázku. Chovali byste se stejně na prezentaci oblastního žebříčku nebo Hanácké zimní ligy, kde se prezentuje stejným způsobem? Domnívám se, že závod BZL o účasti téměř 100 závodníků, je svou velikostí a doufám, že i úrovní s oběma uvedenými příklady plně srovnatelný. Nechci jmenovat žádné konkrétní oddíly ani jednotlivce, ale pouze upozornit na to, že příští rok se bude prezentovat stejným způsobem. Doufám tedy, že už žádné problémy nevzniknou. Co se týče plánů na příští rok, tak vymýšlím způsob jak zajistit bezproblémové zálohované vyčítání. Nějaké nápady už jsou a pokud všechno klapne, tak budou po závodě na internetu i mezičasy. Závěrem bych ještě jednou chtěl poděkovat všem zúčastněným závodníkům. Těšíme se na vás s Hančou na příštím ročníku, který se uskuteční na stejné (samozřejmě zrevidované) mapě.

 

Hana Kubová:
Když se mi v pátek rozbila taška a já jak blbec letěla ve volné hodině pro špendlíky, tak mi bylo jasný, že když se má něco podělat, tak se to podělá úplně. 14 korun za sichrhajzly (né, není to překlep) jsem mále obrečela. Kdo mě za co trestá, že v Olomouci nemám žádnou a v Brně jich máme tisíc nově koupených? No, ale k věci… To, že jsme pracovali na plný plyn, to bylo a je asi jasné. Všechno klapalo, ale mně stále vrtalo hlavou proroctví sichrhajsek. V mém již unaveném mozku sepnuly dvě věci. Máme opravdu nabité baterky a opravdu nám jistý nejmenovaný oddíl zaplatí jistou nejmenovanou částku? V pátek jsem si to řekla jen třikrát. V sobotu šestkrát. A v neděli každých pět minut zhruba do jedné hodiny odpoledne. Po té jedné se mi začali trousit lidi. K mé smůle samozřejmě nepřihlášení, ještě jsem ani nebyla rozpočítaná a to byl podraz. Ale tak co, prý už jsem velká holka, a tak jsem to musela nějak zvládnout. Rychleji mi to nešlo, jsem typ ve smyslu – dvakrát měř, jednou řež. Nevím, jestli mi někdo v duchu nadával, popřípadě nahlas, ale já to přeslechla, ale vzhledem k tomu, že reklamace nebyly, tak snad docela dobrý. Akorát můj žaludeční vřed se zvěčuje. To je opravdu takový problém sehnat určitou částku a dát to oddílovému zástupci? Na stránkách na to bylo několikrát upozorňováno. A stejně na mě někteří koukali jak vrány do lahve. A nemluvím o tom, že nejmenovaný oddíl s nejmenovanou částkou (u kterého jsme se přes víkend usnesli, že má výjimku – ale naposled!) pořád dluží. Platí se i storna, miláčkové. Druhé proroctví sichrhajsek se splnilo jen do poloviny. Tušila jsem, že se vybije baterka, ale že se vybije ta, o které já vůbec nevěděla, že tam je, to jsem tedy nečekala! Ještě jednou se všem omlouvám, technika prostě někdy selže. Hlavně, že se to vyřešilo. A doufám, že jste se ve výsledcích našli na nějakém pěkném místě.:-) Ceny jsou totiž taktéž pěkné… Jestli byly nějaké negativní ohlasy na trať, to jsem neslyšela. Spíš naopak a to mě moc těší. Dále bych chtěla poděkovat Lukáši Chvátalovi za vaření čaje. I ten si lidi chválili.:-) Jinak na závěr doufám, že se vám líbila soutěž najdi pokyny na stromě a můj vlastnoručně stvořený velkam sněhulák…;) Ahojte příští rok, kdy už se na vás budou těšit manželé Zelinkovi:-)

 

Petr Hrouda:
Taky díky, hlavně za to že i v bílejch sračkách se běží normální závod a pořadatel to nezruší, neudělá z toho hromaďák nebo podobnou vylomeninu. Je jasný, že když je z toho stopovaná, tak hodnota závodu utrpí, ale s tím nic nenaděláš a na BZL si snad nebudem na něco hrát. Ale přece jen si neodpustím výhradu: když si dáš práci a detailně zmapuješ kus normálního lesa (v tom máš pěkných pár desítek hodin, co si budeme povídat), tak proč se většinu trati honíme po sídlišti? V Řečkovicích nebo Bystrci (o Modřicích nemluvě) vím předem do čeho jdu ( anebo rovnou nejdu), ale tady jsem se fakt těšil na lesní závod. Chápu, že zmíněná stopovaná ve sněhu víc ovlivní trať v lese než volbu kudy prokličkovat mezi barákama, ale na druhou stranu i těch cestiček se rozbíhalo víc a zdaleka nebyla každá ta pravá. Fakt škoda, když sis v lese dal práci se spoustou detailů, to potom ne moc využít. Jasně, mezi dospěláky je to jeden názor třeba proti jiným, kterým přijde bezpečnější proběhat sídliště než se bát o nohy na podkladu, jaký je místy v lese (hlavně cesty, když se rozdupou, pak to umrzne a přes to nasněží...). Ale když už mluvím o bezpečnosti, určitě měla vést lesem dětská trať. Možná řeknete, že v neděli po obědě "nic nejezdí" a přebíhali "jen" čtyři vedlejší ulice, ale náhoda je blbec a když je na mapě kilák lesa, je honění dětí přes ulice zbytečný hazard. Ti prckové z prvního stupně základky mají kolikrát problém hlídat si auta i když jdou šourem, natož při závodě, kdy musí navíc myslet na mapu a koukat do ní. Takže pro přístě prosím (jakož i jiné pořadatele, pokud to půjde): my velcí to sídliště skousnem, někdo to má i radši, ale dětem nechme les. Pro příklad, parádní trať pro děcka měla poslední jarní BZL na Rybstolích - ta byla i optimálně "náročná", přesně tak, aby to ti desetiletí zvládli. A jen na okraj, co mám za pár let vysledováno na Kubovi: V sídlištní zástavbě je mnohem víc detailů než v normálním lese, kde děcko - pokud má trať přiměřenou jeho úrovni - běží po pěšině, přehodí výhybku, odbočí k nějakému objektu a pak se vrátí na pěšinu nebo vyběhne na jinou ... nám už to tak nepřijde, ale pro děcko umapovat sídliště je jako pro nás umapovat nějaký složitý čínský park. (Aby nedošlo k mýlce, mladej s tím teď nemohl mít problém, když to zabalil ještě v lese :o), ale obecně.) Každopádně, berte to spíš jako obecný názor na jednu věc a ne jako výtku ke konkrétnímu závodu - ještě jenou říkám díky za něj. P.S. Neboj, pokyny čteme - jen si někdy radši zaběhnu celý závod než něco vynechat. Ale jako zeldovina to bylo dobrý a myslím že se ti docela povedlo udělat víc možností na výběr.

 

Jirka Kos:
Díky pořadatelům za moc pěknou trať a pěkné odpoledne. jk