Základní informace o XVII. ročníku O-mikronu

Datum konání:	9.2.2020
Místo konání:	Louka v severovýchodní části bývalého odkaliště pod Hády
Použitá mapa:	Borky
Počet účastníků:	149
Vítězka žen:	Korpasová Tereza
Vítěz mužů:	Prášil Marek
Vítězka dětí:	Koča František

 

Finta spočívala v zařazení scorelaufu na začátek trati. Scorelauf tvořilo šest kontrol. Tři z těchto kontrol byly "červené" a tři "modré". Závodníci přitom museli střídat červenou a modrou kontrolu. Bylo přitom jedno, kontrolu které barvy razili jako první. Při probíhání trati jsme absolvovali variantu 254163, která nejvíce šetřila výškové metry. V závodě se ale ukázalo, že ten kopec vlastně nebyl až tak strašný a jednotlivé varianty byly docela vyrovnané.

 

Zúčastnění pořadatelé závod po jeho skončení komentovali takto:

 

Jiří Zelinka:
Na vyhlášení loňského XVI. ročníku O-mikronu jsem říkal, že je slušná naděje, že se pro další ročník podaří O-mikron dostat do prostoru Hádeckých lomů. Bohužel se nepodařilo a nepodaří se to určitě alespoň do chvíle než se změní předseda pozemkové spolku Hády. Z tohoto důvodu bylo nutné začít hledat náhradní řešení, což se nakonec neukázalo zas až tak složité. Na rekultivaci bývalého odkaliště pod Hády zdá se nejsou peníze a tak ani druhá věc, o které jsem na zmíněném vyhlášení muvil, a sice, že v Odkališti si už nezaběháme, nebyla pravdivá. A jelikož jsem se poslední tři roky s prostorem závody vždy alespoň o kousek posouval, tak jsem se rozhodl domapovat lesopark Borky. Kromě toho, že je silně napadený kůrovcem sice není až tak zajímavý, ale dobře se mi hodil na plánovanou fintu. Zmíněná kůrovcová kalamita lehce zkomplikovala mapování, jelikož v jeho průběhu mi stačili lesáci kus prostoru vykácet, takže bylo nutné těsně před závodem udělat zevrubnou revizi mapy. A jelikož v poslední době nejsou nepřítelem mapaře pouze lesáci, ale i energetici, tak ještě bylo potřeba do mapy zachytit průjezd „tankové divize“ pod nízkonapěťovým elektrickým vedením na východním okraji mapy. Je až s podivem, že po zásahu energetiků pod ním ani po velmi vzrostlých a neprostupných hustnících nezbylo ani památky. Při stavbě tratí jsem se držel časů zaběhnutých vloni, kdy se běželo ve velmi podobném prostoru s tím, že mi bylo jasné, že vzhledem k výrazně většímu převýšení to bude letos pomalejší. I tak se mi ale nepodařilo mužskou trať smysluplně postavit kratší než 2000 metrů, což při probíhání znamenalo čas 20:29. Vzhldem k tomu, že jsem trať probíhal po Hromničním trápení a do kopců mi to opravdu netáhlo, tak jsem usoudil, že za 20 minut to půjde a patřičně upravil směrné časy. A myslím, že to byl správný tah, jelikož takto byla trať rozdělena na dvě časově srovnatelné části, které ovšem vyžadovaly diametrálně odlišnou techniku orientace a rychlost běhu, čemuž se řada závodníků nedokázala adekvátně přizpůsobit. Technická realizace závodu byla letos lehce komplikovanější než obvykle. Můj tradiční spolupořadatel Honza Pavelka byl pro letošek mimo hru, jelikož termín závodu byl nebezpečně blízko termínu porodu jeho ženy. Mohl tedy dělat maximálně podporu a přítele na telefonu a na místě ho nahradil Radek Burdilák. A nutno říci, že vše zvládl na výbornou a to i přesto, že počet účastníků byl letos rekordní. Dokonce se našel i prostor na inovace, když jsme poprvé měli zobrazování výsledků na monitor. Kromě něj pak dík rozhodně patří Arniemu a Petě, kteří dělali technickou zálohu a hodně pomohli s vydáváním startovních čísel. Tím se pomalu dostávám k tomu, co se dělo v lese. Finta letos opět nebyla nijak složitá, ale mám pocit, že několik lidí si nepřečetlo pořádně pokyny a pak moc nevěděli, jak s těmi modrými a červenými kolečky v mapě naložit. Přitom prostě stačilo střídat barvy. Pointa takto upraveného scorelaufy byla v tom, že byl v prudkém svahu a tak závodníci mohli buď šetřit metry a nebo vrstevnice. Osobně mě potěšilo, že závodníci vymysleli spoustu variant, přičemž například tři nejrychlejší muži zvolili každý jinou. Já osobně jsem při probíhání zvolil variantu 254163, abych ušetřil co nejvíce výškových metrů a také využil co nejvíce asfaltu. Z výsledků to ale vypadá, že to nebyla úplně ta nejlepší volba. Na druhou stranu špatnou volbou se nedalo ztratit zas až tak moc a v druhé půlce závodu bylo vše otevřené. Třeba i proto, že po fintě suverénně vedoucí Ota Hirš dokázal v závěrečné fázi závodu na jedné z kontrol, nechat 4 minuty a zcela tak vyklidit pozice na čele. Abych se ale ještě vrátil k fintě, tak musím říct, že mě hodně překvapila skutečnost, že muži více volili varinaty šetřící výškové metry, zatímco ženy se vrstevnic nezalekly a šetřily spíše vzdálenost. Osobně bych to čekal obráceně. Vzhldem k dlouhému času startu jsem letos bohužel neměl možnost v cíli mluvit s větším množstvím lidí. Většina těch, kteří zůstali na vyhlášení si ale závod pochvalovali. Možná i proto, že počasí vyšlo luxusně, kdy 7°C a modrá obloha je na únorový termín značný nadstandard. Úplným závěrem svého komentáře bych rád vyzdvihl výkon „Hádeckého mága“ Vládi Kelbla. Netuším, jak to dělá, ale ze 4 ročníků konaných pod Hády 2 vyhrál a ve zbylých dvou byl na bedně za takovými esy, jakými bezesporu jsou Dým, Ňuf a Mára Prášil. Když k tomu připočtu ještě 5 ročníků staré vítězství v podobném terému na Planýrce, tak si skoro říkám, že pro další ročník by to chtělo nějaký jednodušší terén, abych mu tu cestu na bednu trochu zkomplikoval. Na vyhlášení jsem každopádně slíbil, že i XVIII. O-mikron nebude panelkrosem a plánuji vás všechny pozvat do nějakého neurbanizovaného prostoru. V tuto chvíli jsou ve hře tři varianty, přičemž ani jedna z nich dosud nebyla pro OB použita. Těším se na vás!