Základní informace o XXII. ročníku O-mikronu

Datum konání:	8.12.2024
Místo konání:	louka u zastávky MHD Hamerláky
Použitá mapa:	Zaječí potok
Počet účastníků:	102
Vítězka žen:	Kozáková Zdenka
Vítěz mužů:	Kozák Osvald
Vítěz dětí:	Stehlík Jakub

 

Finta spočívala v přidání dvou migrujících kontrol. Migrující kontroly měly dvě alternativní polohy a pevné pořadí v rámci zbytku trati. Poloha kontrol se střídala po 30 sekundách. Tratě byly postaveny tak, aby se rychlým závodníkům vyplatilo brát migrjící kontroly na pozici A. Vše ale hodně záviselo na rychlosti běhu daného závodníka.

 

Zúčastnění pořadatelé závod po jeho skončení komentovali takto:

 

Jiří Zelinka:
Pořádání letošního O-mikronu začalo tak trochu ještě před tím minulým. Již dlouho dopředu jsem věděl, že bych chtěl na podzim 2024 udělat MB NOPB na Sadové a pro O-mikron k tomu pak přilepit ještě údolí Zaječího potoka. Mám to blízko a Sadová je navíc podle mě na cokoliv jiného než zimní závody reálně nepoužitelná. Jiný brněnský klub je ale opačného názoru a udělá tu rovnou Mistrovství Evropy dorostu. Každopádně údolí Zaječího potoka je pro takovouto mezinárodní akci nepoužitelné a tak mi po určitém administrativním boji zůstalo. Vyplynula z toho ale nutnost udělat O-mikron ještě v prosinci, tedy nedlouho po NOPB. Ono se mi to vlastně nakonec hodilo i z jiného důvodu, jelikož omezit start neregistrovaných závodníků pomocí přihlášek přes ORIS v období leden až únor, kdy ještě nemají všechny kluby zadané registrace na následující rok, technicky moc nejde. Třetím a neméně podstatným argumentem pro prosincový termín pak byla plánovaná revitalizace údolí Zaječího potoka, která měla původně začít v prvním čtvrtletí roku 2025. V prosinci 2024 tedy měl být terén ještě plně v původním stavu a pro následující ročník by se pak výrazně změnil. Termín závodu byl tedy jasný, nezbývalo než včas zahájit práce na mapě, jelikož zmapování takto členitého terénu rozhodně nebyla práce na jeden víkend. To se nakonec potvrdilo a v kombinaci s říjnovým zánětem průdušek jsem vše nakonec tradičně honil na poslední chvíli. A jen tak pro zajímavost. Jako hrubý podklad jsem použil 11 let starou mapu Nové rybstole s odlišným intervalem vrstevnic, takže nová mapa vznikala plně analogově v podstatě na čistý papír. Současní komerční mapaři by to se svými podklady a GPSkami zvládli určitě rychleji a možná i lépe, ale to kouzlo to už nemá. Koncepce tratí a především poloha startu pak byla dána rozsahem plánované revitalizace Zaječího potoka. Má dojít k pokácení starých stromů a prosvětlení prostoru. Přeloženo do naší mluvy k reálné likvidaci oblastí, kde převažují staré vzrostlé stromy, což je i nejhezčí oblast údolíček v jihozápadní části mapy. Start proto musel být nutně v jižním cípu mapy s tím, že severní část prostoru zůstane pro letošek nevyužita. Tratě jsem testoval v sobotu týden před závodem a vše vypadalo perfektně. Pouze jsem váhal jestli tratě trochu nezkrátit, zvlášť když se u kategorie H dala vcelku elegantně vypustit poslední smyčka. Nakonec jsem si ale řekl, že směrný čas jsem měl vždycky na eliťáky a za 17 minut to nějaký rychlík může dát, takže je to ještě v pohodě. Po finalizaci tratí ale začaly první z celé série problémů. Vcelku nevinný dotaz na dodržení embarga EYOCu se zvrhl v mailovou přestřelku až do úrovně národního kontrolora těchto závodů. Osobně jsem předpokládal, že to embargo vlastně nikdo nebude potřebovat řešit a navíc jsem si myslel, že není striktní, čili, že cesta na start, kdy jdou závodníci bez mapy je přípustná. Vše nakonec vyřešila 2 kilometry dlouhá alternativní cesta na start, kterou využil jediný účastník. Horší problémy nastaly ve středu před závodem. Když jsem prostorem probíhal cestou z práce domů, tak jsem zjistil, že přípravná fáze revitalizace údolí Zaječího potoka již začala. ŠLP Křtiny dle všeho dostal dotaci, kvůli které musel začít už v prosinci. Dostat změny do mapy, které se musely tisknout ve čtvrtek už v žádném případě nebylo možné. Ve výsledku však naštěstí šlo jen o probírku mladých stromů a to téměř výhradně v oblasti mimo závodní tratě. Telefonicky mi také bylo potvrzeno, že v den závodu se kácet nebude. V sobotu ráno, tedy den před závodem, jsem si šel probírku ještě obhlédnout a bylo jasné, že se reálně dotkne pouze jednoho postupu na trati ZV. Vyšli jsme z toho tedy nakonec ještě dobře. Tedy až na tu drobnost, že během soboty, poté, co jsem odešel z obhlídky, ještě došlo ke kompletnímu vysekání části soukromé parcely bývalé zahrádky těsně u startu. Murphyho zákony prostě fungují dokonale. Počet přihlášených závodníků se letos zastavil těsně nad číslem 130, což jsme očekávali. Vloni startovalo zhruba 180 závodníků z toho 50 neregistrovaných. Vzhledem k letošnímu omezení přihlášek neregistrovaných závodníků tedy počty naprosto odpovídají. Na druhou stranu mi bylo jasné, že páteční příval sněhu a nevalná předpověď počasí na neděli řadu lidí ještě odradí, což se nakonec potvrdilo. Na tomto místě si dovolím ještě drobnou odbočku k letošnímu omezení startu neregistrovaných závodníků. Vloni jsem zkusil „motivační kampaň“ a výsledek byl nulový. Letošní „restriktivní kampaň“ vedla minimálně k výměně několika vesměs konstruktivních e-mailů a velmi pravděpodobné registraci řady (především) dětí pro příští sezónu. Účel to tedy vlastně splnilo a to, že některé věci u nás nejdou po dobrém mě upřímně mrzí. V den samotného závodu vše vcelku klapalo. Odpolední startovní čas vždy dává určitou časovou rezervu. Tu jsem letos sice hloupě prohospodařil tím, že mi během roznášení kontrol spadla jedna krabička ze stojanu a museli jsem ji pak narychlo nahrazovat jinou. Start se ale jako vždy stihl – dostavěli jsme ho zhruba 6 minut před startem a to včetně hodin sesynchronizovaných s časem krabiček a map se zákresem probírek. Na startu jsme letos byli kvůli fintě závislé na přesném odstartování dva a vše myslím proběhlo vcelku hladce. Stejně tak „hladce“ to dle ohlasů probíhalo i v lese. Sebekriticky uznávám, že tratě byly stavěné na suché podmínky a tudíž byly při daných podmínkách moc dlouhé a pro starší veterány na trati ZV možná až příliš náročné. Kromě pozitivních ohlasů mě zaujala i jedna připomínka ke stavbě tratí a to, že se to vždy vyplatilo obíhat. Uznávám, že za daných podmínek asi ano. Pro mě je to poučení pro příště, že mám více sledovat předpověď počasí, protože jsem si jistý, že za sucha by nebyla většina voleb tak jednoznačných. Vyhlášení výsledků proběhlo dle časového plánu, ovšem za minimální účasti, čemuž se ani nedalo moc divit. Do tmy jsme pak stihli všechno sesbírat, sbalit a i spadená krabička se nakonec úspěšně našla. Za to všechno patří dík také všem spolupořadatelům, jelikož letos jsem si ve čtyřech mohli dovolit i takové věci jako promítání průběžných výsledků na monitor. Příští zimu pak plánujeme uspořádat O-mikron na stejném místě s tím, že použijeme i severní část mapy, kde se letos neběželo. A také uvidíme v jaké fázi bude již probíhající revitalizace. Dle aktuálního plánu by měla být hotová a tak vás snad pozveme do významě obměněného a snad ještě ostružinami neprorostlého terénu. A i finta bude – už teď vím jaká.